KOZINEC

KOZINEC

Záhoří a Kozinec

O historii naší usedlosti se toho nedá moc zjistit. Ve zdejších kronikách ani záznamech nejsou uvedeny žádné historické podrobnosti. Jeden turistický průvodce píše, že na Kozinci měli své sídlo Petrovští loupežníci. Loupežnici, jejichž jméno vešlo i do národních českých pohádek však v 17. století znepokojovali kde koho, měšťany i venkovany.

Pan Vlasák ve své knize píše:

Záhoří, víska 3/4 hod od Sedlce., 30 obyvatelů v 4 domech (A. N. Vlasák: Okres sedlecký v Táborsku, Praha 1879, str. 64)

Zikmund (Sigmund) a Jan Vrchotičtí z Loutkova po rodičích zdědili (kolem roku 1520) Vrchotice a Střítež. Jan svůj podíl postoupil bratrovi a Zikmund zvětšil rodový majetek, když od Apolény Mrácké z Nové Vsi na Prčici koupil za 450 kop její dědictví "v Uhřicích ves celou, v Bolešínku a Záhoří dvory kmecí s platem". Roku 1542 trh ten v obnovené desky vložiti dala pro syny tehdy již zemřelého Zikmunda.

1967 - pan J. Nádvorník daroval Okresnímu muzeu Podblanicka dvoje dřevěné brány (SVPP 8/1967, str. 169)
Před rokem 1517 zdejší kmetcí dvůr byl součástí panství borotínského (Záhoří u Jetřichovic).
Název Kozinec je písemně doložen až v roce 1849.

Z výše napsaného by tedy vyplývalo, že zde býval kmetcí dvůr (tedy selský grunt s pozemky), který byl součástí poplužního dvora. Byla to vlastně taková spižírna pro borotínské panství. A můžeme se jen dohadovat, zda název Kozinec byl odvozen od stád koz, které se tady mohly popásat nebo něčeho zcela jiného. Asi jen souhrou náhod v r. 1848 byla zrušena robota a o rok později je v písemnostech uveden i název Kozinec. Robota byla nedobrovolná leč povinná služba sedláků svým pánům. Zahrnovala velice rozličnou paletu prací pro přesně daný počet dní v roce. Robota byla ruční nebo s pluhem a tak nebo tak sedlákům komplikovala hospodaření na svém, na které jim už nezbývalo ani moc času a ani sil. Je tak tedy možné, že nějaký šťastný robotník, který se díky pádu tohoto feudálního systému osvobodil, se zde začal ve velkém věnovat chovu koz. Ale to jsou jen mé soukromé nepodložené dohady ke vzniku tohoto názvu.

Kozinec, tedy správně ZÁHOŘÍ A KOZINEC si města a okresy přehazovaly jako horký brambor. Pro zajímavost uvádím historii příslušnosti a okresů. V r. 1869 veden jako osada obce Jetřichovice v okr. Sedlčany, v r. 1880-1890 byl veden pod názvem Záhoří osada obce Jetřichovice v okr. Sedlčany, v r. 1900-1950 jako osada obce Jetřichovice v okr. Sedlčany, v r. 1961-1979 už jako část obce Jetřichovice v okr. Benešov a od 1.1.1980 do 23.11.1990 přešel pod obec Sedlec-Prčice v okr. Benešov, 24.11.1990-31.12.1992  byl opět částí obce Jetřichovice v okr. Benešov a od 1.1.1993  opět část obce Sedlec-Prčice v okr. Benešov, od 1.1. 2007 do dnes patříme pod Jetřichovice, které jsou součástí Sedlece-Prčice, ovšem už ne v okr. Benešov, ale Příbram.

V současné době je Záhoří a Kozinec skupina samot se 4 trvale hlášenými obyvateli.  

Jedno z čísel popisných již zaniklo. Jedná se o obvodové zdi bývalé hájovny v "Rovném", z které musel být v té době nádherný výhled do kraje. Důkazem zdejšího života je také krásná funkční studánka, kam si její obyvatelé chodili pro vodu.  Z vyprávění pamětníků jsme se dozvěděli, že zde žila rodina hajného Procházky, která se ovšem roku 1945 po tragické události způsobenou sovětskými vojáky z hájovny navždy odstěhovala neznámo kam.

Hájovna se nachází tak 150m od naší chalupy,  na vrcholu kopce, kterému se říká Skřetí skála. V jeho úpatí, v kamenné lavině mají skřeti své sídlo.

Další zajímavostí je vysoký kopec z druhé strany, kterému se říká Čertí šlápota. Na jeho vrcholku se nachází kamenný útvar s vydlabaným otvorem, miskou, který se časem vlivem eroze zvětšuje a slouží tak jako skvělá napaječka pro naše psy a zajisté i další lesní zvířata a bytosti.

Více se nám zatím zjistit nepodařilo.

 


Kontakt

Mgr. Kateřina Švecová Reifová

Záhoří a Kozinec 5
Sedlec-Prčice
257 91

+420 608 25 14 79