Jak jsem se stala výcvikářkou

Jak jsem se stala výcvikářkou

Psy, tedy stádo jezevčíků, koček a křížence kolie a všelijaká jiná“ havěť“ byla u nás v rodině dřív, než jsem se já osobně vyskytla na této planetě. Ač pražské děvče, vyrůstala jsem díky mým úžasným rodičům tak trochu jako Mauglí, v přírodě a se zvířátky. Maminka s oblibou na rodinných oslavách vypráví, jak jsem ještě sotva stála na nohách, mezi kterými se pohupovala ztěžklá plína a ručičkou si usilovně plácala do stehna a z plných plic ječela na našeho hodného Alánka „Ááá, noze!!!“ Ale to ještě nikdo netušil, že propadnu kouzlu psí duše…

 Pak jsem si v 18letech pořídila svého prvního psa, vysněného bulteriéra s PP Archibalda od Labutího jezírka (budiž mu lehká zem…), a s tím jsem definitivně propadla sportovní kynologii a také tzv. bojovým plemenům. Láska, ač už jen platonická, mi k nim zůstala do dnešního dne. A tak není žádného stáfika,pitta či bulla kterého bych na ulici nelíbala :o)

Jenže pak si nás s Archibaldem našla naše "Vraždička" (pravým jménem Agáta, budiž ji lehká zem...) - kříženec ridgebacka a staforda. Agátka byla trošku složitějším útulkovým pejskem, a tak jsem díky ní a jejím výchovným problémům pronikla do převýchovy problémových jedinců a začala zjišťovat, jak vlastně proniknout do tajů psí řeči a naučila se psí psychologii v širších souvislostech. Takže jak už to v životě bývá, překonávání překážek je velice přínosné k našemu vývoji a posunu vpřed. Agátce tedy moc děkuji, za to, co vše mě přinutila se naučit. Už mě nezajímala jen slepá poslušnost psa, ale jeho přínos a rozměr pro soužití s člověkem. Jak říká náš psí guru, Milan Cesar: „Nemáte psa, kterého chcete, ale psa, kterého potřebujete…“ a já dodávám, kterého si zasloužíte. Postupem času mohu odpřísáhnout, že soužití se psí smečkou je jednou z cest duchovního učení. A tak začala moje cesta výcvikářky…

Nejdříve jsem začínala vést hodiny výcviku v Praze Modřanech, ale po přestěhování na Prahu 5 jsem se seznámila s Míšou a Peterem Končulovými,majiteli renomované psí školy Hafbezobav (www.hafbezobav.cz). Dodnes jim a jejich klientům děkuji za krásných 5 let strávených výcvikem v jejich skvělé psí škole.

Jelikož jsme se s manželem rozhodli pro „Cestu z města aneb zpátky na venkov“ odstěhovali jsme z Prahy na Kozinec, kde vám ať chcete nebo ne vesnický život určuje jiné priority. Dnes už mám výcvik psů opravdu jen jako koníček, který mě baví a nechci se ho vzdát.

Proto děkuji všem, kteří si i přes své vytížení udělají čas, který stráví se svým psím parťákem aktivně. Věřte, oni vám to bohatě vrátí…

Máte zájem o informace individuálního výcviku zde.

Máte zájem o informace socializačních vycházek s výcvikem zde.

Autor článku Bc. Kateřina Švecová Reifová


Kontakt

Mgr. Kateřina Švecová Reifová

Záhoří a Kozinec 5
Sedlec-Prčice
257 91

+420 608 25 14 79